One big shit.

13. july 2014 at 17:38 | Lady Romanette
Všechno je špatně.
Proč zrovna dneska?
Chci umřít.
Proč se to v tom nejlepším musím vždycky posrat? A to to měl být tak úžasný den.
Ale vezmeme to popořádku.
Sotva se člověk probere do slunečného dne, už běží na záchod. Nic. Za pár minut přicházejí silné křeče v podbřišku. Je to tady.
Ruším všechny své plány a znova si lehám. Zatahuju rolety [žaluzie], zavírám dveře a potichu trpím.
Bolest je nesnesitelná, ale přejde. MUSÍ!
K bolesti se přidává i zimnice. I přes zavřená okna slyším, jak si venku hrají děti. Proč by ne, když je tam bez mála 28°C.
Mamka mi cpe prášky proti bolesti.

Odmítám.
Znova běžím na záchod.
Chce se mi zvracet, ale nic ze mě nevychází.
Pomalu se přesouvám do koupelny, kde si dopřávám horkou sprchu. Bolest i zimnice pomalu ustupují. Celá mokrá, v ručníku si opět lehám do postele.
Bolest je fuč. Jen ta zimnice pořád přetrvává.
Svou tenkou přikrývku měním za máminu peřinu a lehám si k televizi.
Po nějaké době usínám.
Když se probudím, zimnice je už také pryč. Jen místo slunka začíná bouřka.
Volám Lee-mu, že se ani dneska neuvidíme, jelikož v bouřce nemíním za ním jet skoro 30 km, né-li víc. Navíc přichází můj panický strach z bouřek.
Vytahuju z ledničky své zásoby jídla, zapaluju si v pokoji svíčky, rozsvěcuji svá světýlka, co mám na parapetu a oddávám se online seriálům...
[a jaký byl/je váš den?]

 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement